Sbírka historické radiotechniky a elektroniky

Poválečné radiopřijímače (Tesla)

Přístroje vyrobené do roku 1945

Magnetofony

Gramofony, optické přehrávače

Televizory

Zesilovače, hudební aparatura

Elektronky

Měřící a vojenská technika

Zahraniční elektronika

Loewe 3NF

Web offline inventář sbírky, později jsem ho upravil do podoby současné internetové prezentace. Své sběratelství zaměřuji především na poválečnou tuzemskou výrobu (Tesla n.p.) radiopřijímačů a nízkofrekvenční techniky (zesilovače, magnetofony, gramofony, atd.). Vlastním ale i nemalý počet starších přístrojů a zahraničních výrobků.

Většinu přístrojů jsem dostal darem, tak bych chtěl všem dárcům poděkovat. Dále děkuji především svým rodičům a mé ženě za neustálou podporu a trpělivost se mnou.

Plány do budoucna: Především chci zkompletovat sbírku rádií, magnetofonů a gramofonů Tesla + vytvořit menší sbírku předválečných radiopřijímačů československé výroby. Časem bych pak chtěl sbírku zpřístupnit veřejnosti v podobě malého technického muzea.

Jestliže mi máte co nabídnout, můžete mi psát e-mail.

Jak to začalo...

Počátky tohoto mého koníčka sahají až do mého raného dětství. Pamatuji si, jak mě asi ve třech letech fascinovalo rádio Tesla Largo, které dostal taťka na opravu, a to především jeho magické oko a vevnitř svítící lampy. O rádio přestal být zájem a já jako rozený nenechavec jsem ho začal rozebírat. Cílem byly ony svítící lampy, které jsem začal sbírat jako první (ve čtyřech letech). Takže v předškolním věku jsem už trpěl mánií sbírání starých elektronek, které jsem pečlivě leštil a ukládal do dřevěné bedny (tu pořád mám). V sedmi letech jsem svůj zájem rozšířil i o samotná rádia.

www.radiojournal.cz

Nepochopení mých zájmů okolím přišlo pořádně teprve až nástupem do první třídy základní školy. Byla to doba, kdy ostatní děti sbíraly kartičky hokejistů, „céčka“ a podobné, mně nic neříkající, věci. Byla to taky doba, kdy jsem okruh svého zájmu rozšířil na dřívější zdroje elektronek, tj. rádia. Pečlivě leštěné a schovávané elektronky jsem postupně vracel zpět do rádií, které jsem nosil z půdy do obýváku. Odtud jsem byl pochopitelně vyhnán zpět na hůru (ne však na dlouho). S velkou taťkovou podporou se mi začaly domů scházet další exponáty. Netrvalo dlouho a opět jsem začal okupovat i obývací prostory (ovšem jen těmi pěknějšími kousky). V té době jsem měl asi 50 přístrojů.

V roce 1998 mi jeden známý donesl výstřižek z novin, kde byl krátký článek a fotografie pana Františka Peřiny ze Zlína, sběratele rádií. Neustále jsem otravoval svoji maminku, že se s tím pánem chci seznámit, po prohlédnutí výstřižku s úsměvem prohlásila, že je to její starý kamarád a dokonce ví, kde bydlí... Zanedlouho jsme se tedy s maminkou a mým kamarádem vydali do Zlína. Následovala první návštěva srazu sběratelů, kde mě s radostí jako nejmladšího (10 let) přijali do svého klubu. Dál už to myslím není potřeba komentovat...