Sériový Trabant má odklon obou náprav mírně pozitivní (kola jsou do „V“), což sice zlepšuje jízdní vlastnosti při zatížení a přitom šetří pneumatiky, při běžném provozování to ale jízdní vlastnosti spíše zhoršuje.
Vhodnější je upravit odklony náprav tak, aby při přímém směru jízdy byl odklon nulový (kola do „H“), tehdy mají kola nejlepší kontakt s vozovkou. Při průjezdu zatáčkou je pak žádoucí, aby na vnějších zatížených kolech vznikal negativní odklon (do „A“) a na vnitřních odlehčených kolech vznikal odklon pozitivní (do „V“). Tím se výrazně zvýší stabilita podvozku, zlepší průjezdy zatáčkami a při malém zatížení pošetří i vzorek pneumatik.
Už v dřívějších dobách se, především na závodních Trabantech, dělaly úpravy náprav. Nejsem tedy autorem těchto úprav, podle nasbíraných materiálů jsem ale nakreslil výkresovou dokumentaci a popíšu jak na to.
U sériových ramen se provádí podložením závěsných bodů. Pod takzvané „dudlíky“ na karoserii se dají vysoustružené podložky (redukce), viz přiložený výkres.
Pro uchycení ramen je pak potřeba dát delší šrouby M12x1,5 o délce alespoň 80 mm. Vhodné je použít šrouby z uchycení předního listového pera M12x1,5 o délce 100 mm. Kvůli většímu odsazení ramen od podlahy je nutné dát buď delší brzdové hadičky (třeba z Wartburga) nebo rozváděcí kostku brzd podložit a přichytit delším šroubem M8.
U Trabantů vyrobených od dubna 1988 jsou místo listového zadního pera použity dvě vinuté pružiny. Při úpravě odklonu můžou při plném propružení drhnout o pružiny pneumatiky. Je tedy vhodné dát pod kola alespoň 10mm podložky.
Jestliže byste chtěli na autě ještě větší negativní odklon, dají se redukce vysoustružit vyšší. Poté budou kola neustále do „A“, což sice nemá kloudný přínos, ale dost lidem se to z estetického hlediska líbí.
Je řešitelný několika způsoby. Buď se rozříznou a prodlouží ramena, převaří se konzoly na pomocném rámu motoru, nebo se vyrobí nové domečky kluzného uložení dolních svislých čepů. Popíšu pouze třetí variantu.