Oddělené (řízené) mazání motoru Trabant

Delší dobu si pohrávám s myšlenkou, provozovat Trabanta na LPG. U dvoutaktu ale vyvstává veliký problém s mazáním. Použitím dnes dostupných technologií se ale dá řešit cokoli a není problém sestavit elektroniku, která by řídila dávkování oleje přímo na potřebná místa. Kromě toho je už otestované použití jednobodového vstřikování a i kdyby Trabant na LPG provozován nebyl, byla by to technická zajímavost. V oblasti programování nejsem nijak zdatný, tak jsem do „projektu“ přibral kamaráda Milana Ambrože, který elektronikou a Trabanty žije. Ten si projekt vzal jako svoji bakalářskou práci, tak věřím, že se to už konečně někam pohne.

Vím, že někdy v 90. letech pár dvoutaktních Wartburgů, Barkasů a snad i Trabantů takto upravených jezdilo. Mazání u těchto přestaveb bylo provedeno stejným způsobem, jako třeba u motocyklů Jawa, kdy pomocné čerpadlo Oilmaster dávkovalo motorový olej do sání v závislosti na otáčkách motoru a otevření šoupátka karburátoru. Tohle řešení je dostatečně funkční při provozu na tekutá paliva, ovšem plyn nedokáže dostatečně olej rozprášit a nedopraví ho ke všem pohyblivým součástem motoru tak, jako těkavý benzín. V provozu na LPG se tento mechanismus neosvědčil a motory měly velmi malou životnost.

Koncept odděleného mazání

Původní alternátor nahradím 90A alternátorem z Ford Transit (popřípadě dieselového Opel Corsa), který má na svém zadním čele přišroubovanou vývěvu. Vývěva je tvořena lamelovým čerpadlem, které vytváří podtlak potřebný k provozu posilovače brzd (u zážehových motorů se podtlak bere ze sání, u dieselů to nelze). Svým principem je toto čerpadlo shodné například s hydraulickým čerpadlem posilovače řízení, využít k přečerpávání oleje by po úpravě měla jít. Kdyby s tím byly problémy, nahradím vývěvu čerpadlem z posilovače. Použití zubového čerpadla jsem zatím ani neuvažoval.

Mezi čerpadlem a redukčním ventilem na vratném okruhu oleje do nádržky bude větev potrubí k elektromagnetickým ventilům (vstřikovačům). Ty budou dopravovat olej k ložiskům uložení klikové hřídele k ojničním ložiskům. Vznikající olejová mlha by pak měla bezpečně namazat pracovní plochy válců a písty.

Řídící jednotka bude brát hodnoty z hallova snímače (poloha klikové hřídele, otáčky), teplotního čidla, popřípadě podtlakového senzoru. Podle získaných veličin pak bude ovládat elektromagnetické ventily a další zařízení. Aby byl mikroprocesor adekvátně využitý, zvažujeme ovládání dalších periferií, jako je spínání ventilátoru chlazení, otevírání žaluzií náporového chlazení a regulaci předstihu. Tohle jde ale už trochu mimo mě, já se nadále starám spíš o mechanickou stránku projektu.